Moje firma nikdy nevyhlašovala výběrové řízení

Stavební inženýr Jiří Petrák pracoval řadu let na Středním východě ve službách českých i nadnárodních firem a jako expert mezinárodních organizací. Tvrdí, že absolventi oboru stavební inženýrství ČVUT měli a mají ve světě vynikající renomé a nadnárodní společnosti se o ně velmi zajímají. Nedostatky při budování infrastruktury v Česku spočívají především v nekoncepčnosti přípravy a nekvalitě při realizacích.

ČR se považuje za kulturní zemi a podnikatelské prostředí je ošetřeno obsáhlou legislativou. Přesto si dnes asi nikdo netroufne uzavřít obchod jen stiskem ruky. Jaké máte zkušenosti s arabskými obchodními partnery?

Musíte si získat jejich důvěru, přesvědčit je o upřímnosti svého jednání, a to trvá léta. Ale dohody respektují. S partnery si věříme a držíme slovo. Jako člen Inženýrské společnosti UAE jsem se pře-svědčil, že takové zvyklosti jsou v tomto prostředí běžné. Ostatně, kdo nechce držet slovo, tomu nebude svatá ani sebesofistikovanější smlouva.

Společnost Mott MacDonald ČR, kterou jsem pomáhal založit a osmnáct let vedl, nikdy nevyhlašovala výběrová řízení. Buď o někom vím, že je dobrý a spolehlivý, věřím mu a pak si od něho vezmu práci a dám mu slušnou odměnu. Kdybych si totiž vybral nejlevnějšího dodavatele, pravděpodobně by mi to přineslo jen komplikace a časem bych svůj byznys poškodil. Dobré obchody jsou založeny na důvěře a oboustranné výhodnosti. Na ní fungovala celá první republika. Největší prostor pro korupci spatřuji v tzv. průhledných výběrových řízeních, postavených na systému protislužeb mezi jejich aktéry.

Blízkovýchodní teritorium je sice pro zahraniční byznys velkou příležitostí, ale zároveň se stalo několikrát dějištěm válečných konfliktů, které trvají dodnes. Neobáváte se tam podnikat?

Neobávám, i když mám také frustrující vzpomínky. Do Iráku jsem se dostal za války mezi Irákem a Íránem na základě smlouvy o technické pomoci mezi Československem a Irákem. Legenda našich mostařů Ing. Vladimír Tvrzník si mě vybral do týmu, který v Iráku kontroloval výstavbu dopravní infrastruktury v hodnotě miliard dolarů. Bylo potřeba urgentně poslat mostního odborníka do válečné Basry. Kolegové straníci se tam tenkrát báli jet, tak jsem dostal zelenou i bez „červené knížky“. Ocitl jsem se uprostřed války a stavěl jsem mosty prakticky na dostřel iránského dělostřelectva. Irácká televize tehdy každý večer vysílala reportáže z bojiště se stovkami mrtvých příslušníků revolučních gard, kluků mezi patnácti a dvaceti. To člověka poznamená na celý život.

Fundamentalismem nejvíc trpí mírumilovní muslimové

Čím jsou podle vás dány naše obavy z islámu? Není to důsledek strachu z nepoznaného a nepojmenovaného?

Kdybych v těch zemích neprožil kus života a byl odkázán jen na mainstreamové zpravodajství, které se v Česku běžně konzumuje, měl bych také obavy. Co však chápu méně, že islám i u nás, kde na rozdíl od některých západních států žije zanedbatelná islámská menšina, vyvolává poměrně velké emoce.

Není to obavou z terorismu, o němž referují média?

Pro převážnou část muslimů představuje islámský fundamentalismus větší utrpení než pro nás. Česká veřejnost mohla zaregistrovat, že třeba v Sýrii se skupiny civilního obyvatelstva se zbraněmi v rukou brání pronikání al-Kájdy. V životě obyvatel islámských zemí hraje dominantní roli mírumilovný islám. Víra jim pomáhá přežívat v podmínkách, které jsou daleko složitější než v Evropě. Když mezi nimi strávíte kus života, porozumíte jim a naučíte se pokoře.

Nejste někdy osočován, že jim děláte advokáta?

To ne, ale možná bývám někdy nepochopen. Pro muslima jsou víra a hodnoty s ní spojené nedotknutelné, stejně jako je pro příslušníky euroatlantické civilizace respekt k národní identitě a jejím symbolům. Pro Čechy, kteří jsou spíše vlažnými vlastenci a sekulárním národem, to může být obtížně srozumitelné.