Petr Štěpánek: Obchodní výměna Česka a Turecka přesáhla 7 miliard dolarů – a má kam dál růst

Český velvyslanec v Turecku Petr Štěpánek hodnotí první rok své mise v Ankaře. Mluví o rostoucím obchodu, perspektivních sektorech pro český export i o klíčové roli Turecka v rámci NATO. Zdůrazňuje, že pragmatická spolupráce bez předsudků je základem pro dlouhodobě úspěšné česko-turecké vztahy.

Jako český velvyslanec v Turecku jste zahájil svou misi před rokem, v září 2024. S čím jste do této pozice vstupoval? Co vás nejvíc překvapilo ve srovnání s dobou před deseti lety, kdy jste v zemi působil jako zástupce velvyslance?

Do Turecka jsem přijížděl s cílem navázat na práci svých předchůdců a kolegů na velvyslanectví v Ankaře a dále ji rozvíjet a přispět k prohloubení vztahů našich zemí. Je skvělé, že naše obchodní výměna v posledních letech roste: v roce 2024 přesáhla 7 miliard dolarů a rozhodně existuje potenciál pro její další růst.

Pokud jde o porovnání s lety 2010 až 2013, kdy jsem tu působil jako zástupce velvyslance, rozdíly nejsou tak dramatické ve srovnání s pokrokem, který Turecko učinilo v dekádě 2001 až 2010. Nicméně za posledních deset let byla dokončena řada tehdy plánovaných projektů – například dálnice z Ankary na jihovýchod země či z Istanbulu do Izmiru. Byl zahájen provoz nového istanbulského letiště a spolu s ním zprovozněn třetí most přes Bospor s velkým obchvatem Istanbulu. Turecko dále rozvíjí svoji železniční síť a dobrou zprávou pro jeho energetickou bezpečnost je objevení velkého naleziště zemního plynu při pobřeží Černého moře a snad i ropy na jihovýchodě země.

Rozvoj evropského pilíře NATO a naší bezpečnosti bez Turecka dost dobře není možný, stačí se podívat na mapu.

Turecko má klíčovou roli v rámci NATO, zejména pokud jde o Blízký východ, Kavkaz a vztahy s Ruskem a Ukrajinou. Jak se tato geopolitická váha promítá do každodenní diplomatické agendy ambasády?

Turecko je a bude klíčovou zemí pro evropskou bezpečnost a jeho členství v NATO tento fakt jen podtrhuje. Rozvoj evropského pilíře NATO a naší bezpečnosti bez Turecka dost dobře není možný, stačí se podívat na mapu. Je proto potřeba s tureckou vládou na posílení naší bezpečnosti v těchto nelehkých dobách spolupracovat. Nejedná se samozřejmě jen o roli Turecka pro bezpečnost naši, ale také roli Evropy a evropských členských států NATO pro bezpečnost Turecka. Tím, že existuje oboustranný zájem na spolupráci v oblasti vojenské, ale i ekonomické bezpečnosti, můžeme začít postupně otevírat témata, která byla dosud z řady například politických a institucionálních důvodů zanedbávána.

Příležitosti od obrany po potravinářství

V jakých sektorech vidíte největší potenciál pro český export či spolupráci?

Vedle obranného průmyslu je to samozřejmě doprava a dopravní prostředky v nejširším slova smyslu a také zemědělství, ICT, strojírenství a v rostoucí míře i věda, výzkum a inovace.

Turecko je potravinářským gigantem, soběstačným v dodávkách většiny produktů. Česko je zde považováno za zemi s moderní zemědělskou i potravinářskou produkcí. České firmy umějí reagovat na poptávku po nových technologiích, jako jsou například systémy zavlažování, modernizace a řízení provozů, pokročilé veterinární postupy a kvalitní genetický materiál i osiva. Velmi dobré jméno mají čeští chovatelé a masný průmysl vůbec, i když dovoz skotu bývá někdy komplikovaný.

Pokud jde o zmíněný obranný průmysl, zdůraznil bych podpis dohody mezi Excalibur International a tureckou firmou Aselsan o vytvoření společného podniku. Je to podle mě jeden z nesmírně produktivních způsobů, který naše vztahy obohacuje a otevírá nové možnosti.

Jaké typy projektů mají největší šanci na úspěch?

V Turecku je klíčové mít silného místního partnera. Z dlouhodobého hlediska může být pro některé české subjekty zajímavé uvažovat o přenesení výroby do Turecka, což by jim zajistilo komparativní výhodu u státních zakázek v porovnání s ostatními zahraničními subjekty. Díky snaze o co největší samostatnost zdejší administrativa nabízí řadu výhod a pobídek pro společnosti, jež se rozhodnou pro produkci v Turecku. Zajímavé jsou pak možnosti uplatnění českých exportérů na tzv. joint ventures, tedy společných podniků cílících na třetí trhy. Turecko se v posledních letech zaměřuje na pronikání na trhy postsovětských republik a afrického kontinentu.

Bosporský most – nejstarší ze tří visutých mostů přes Bosporskou úžinu v Istanbulu

Investiční klima a podpora exportérů

Jakým způsobem se ambasáda snaží zviditelnit české firmy a kulturu? Co podle vás nejlépe rezonuje s tureckými partnery?

Velvyslanectví v Ankaře i Generální konzulát v Istanbulu se snaží přivést do Turecka významné představitele české kultury, ať již spoluprací s tureckými partnery při organizaci hudebních, filmových a tanečních festivalů nebo i organizací vlastních kulturních akcí, jako jsou výstavy nebo koncerty. Současně propojujeme české podnikatele s potenciálními obchodními partnery v Turecku, případně tito využívají služeb zahraniční kanceláře agentury CzechTrade v Istanbulu.

Turečtí partneři oceňují tradiční kvalitu a cenovou dostupnost českých produktů, spolehlivost českých firem a členství naší země v EU, s níž má Turecko dohodu o celní unii. S tureckými partnery pak pozitivně rezonuje, když si nehrajeme na mentory. Zároveň ale také dokážou ocenit, když pragmaticky a věcně hájíme své zájmy.

Turecko prochází vnitřními ekonomickými výzvami. Jak tato situace ovlivňuje důvěru zahraničních investorů, včetně těch českých? S jakými bariérami se české firmy nejčastěji obracejí na ambasádu?

České firmy samozřejmě ekonomickou i politickou situaci v Turecku bedlivě sledují a jistá míra volatility makroekonomického prostředí bezesporu hraje svou roli při úvahách, zda tady dlouhodobě investovat, či tento krok odložit. Od loňského roku nicméně dochází k výraznému oživení. Investiční klima v zemi je pozitivně ovlivněno velkým domácím trhem, příznivou demografií, kvalifikovanou pracovní silou, zmíněnou celní dohodou s EU a strategickou polohou.

Zájem českých firem o turecký trh a zájem tureckých firem o český trh je obrovský a dokládá to setrvale rostoucí obchodní výměna, a to navzdory ekonomickým problémům, jimž obě naše země čelily v posledních letech. Naše diplomatické zastoupení v Ankaře i Istanbulu se snaží českým firmám bez ohledu na velikost pomáhat při identifikaci partnerů a vytvářet jim příležitosti, kde se s nimi mohou potkat a navázat vztahy. Velice se nám v tomto osvědčuje nástroj Projekty na podporu ekonomické diplomacie (PROPED).

Vedle toho české firmy typicky žádají o ověření údajů o tureckých firmách, o informace ohledně administrativních procedur spojených s dovozem českého zboží na turecký trh, veterinárních předpisů a podobně.

Úspěchy českých firem hovoří za vše

Kterým českým firmám se již podařilo na tureckém trhu etablovat?

Uvedu jen pár příkladů pro ilustraci: Škoda Transportation dodala beztrolejové bateriové tramvaje do měst Konya a Eskişehir. Konsorcium AŽD Praha a CROSS Zlín realizovalo projekt na výstavbu inteligentního dopravního systému v Izmiru. V Turecku je aktivní také Metrostav, který zhotovil například podzemní lanovku Aşiyan–Hisarüstü v Istanbulu. Společnost ECOONE EUROPE získala v Turecku strategického partnera pro vlastní výrobu generátorů atmosférické vody (AWG). Dalšími etablovanými firmami na tureckém trhu jsou Škoda Auto, Ferrit, Optokon, Moser, Lasvit či Budějovický Budvar.

Určitě je potřeba vyzdvihnout už zmíněnou dohodu, strategické partnerství mezi Excalibur International a Aselsanem o společné produkci a sdílení technologií. Zároveň spolupráce mezi CSG a dalšími tureckými firmami na třetích trzích je bezesporu velice produktivní a dlouhodobě udržitelná. V souvislosti s tím, že Turecko leží v tektonicky aktivním regionu, roste poptávka po českých řešeních v oblasti civilní ochrany a zvládání přírodních katastrof. Na tomto poli se daří třeba firmě EGO Zlín. Z menších firem se na oborových veletrzích úspěšně prezentovaly AVEC CHEM, PBS Group, AG Defense Polymers, Optokon a řada dalších.

Velkou perspektivu má také spolupráce našich firem s tureckými municipalitami a zmíním také úspěchy ve výběrových řízeních velkých vládních projektů. Příkladem je společnost STROS-Sedlčanské strojírny, která se v posledních letech prosadila již ve dvou vládních tendrech a chystá se na další.

Stabilně rostoucí objem českého vývozu v posledních letech svědčí o tom, že se českým firmám na tureckém trhu daří a že je o jejich produkci zájem. Například tramvaje ze společnosti Škoda Transportation brázdí ulice již v několika tureckých městech

Pragmatické partnerství pro budoucnost

Česko s Tureckem spolupracuje v oblasti obrany, ekonomiky, migrace i kultury. Co je podle vás klíčové pro dlouhodobou perspektivu a prohlubování česko-tureckých vztahů?

Je samozřejmě pravda, že v řadě ohledů jsou naše historické zkušenosti i politické atavismy odlišné. Na druhé straně je třeba říct, že máme společnou negativní zkušenost s Ruskem a jeho imperialistickými ambicemi.

Z dlouhodobého pohledu mají naše vzájemné vztahy bezpochyby velmi dobrou perspektivu, a to proto, že je jasně patrná konvergence našich zájmů – mírové soužití v Evropě na základě vzájemně výhodných obchodních a vůbec ekonomických vztahů a na základě vzájemné podpory v bezpečnostní oblasti s respektem k mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech. To je i podstatou našeho členství v NATO. Jak už jsem zmínil, klíčové je uvědomit si, že tato vzájemná podpora musí vyplývat z pragmatického pojetí našich vztahů a nesmí se zadrhnout na černobílém vidění vyvěrajícím z kulturních předsudků a politického nepochopení.

Máte za sebou bohatou diplomatickou zkušenost, před nástupem do Ankary jste byl velvyslancem mimo jiné v Iráku či v Íránu. Turecký jazyk a literaturu jste vystudoval. Jak tyto zkušenosti ovlivňují váš přístup k dnešní misi v Turecku?

Malá Asie a kultury na tomto území žijící měly vždycky svá kulturní specifika, i když třeba sdílely se zeměmi na východě či jihu na první pohled stejné náboženství nebo v dobách Osmanské říše i jeden státní celek. Současné Turecko, byť se orientovalo především na Západ, se i proto už více než 25 let snaží své vztahy se zeměmi na východ aktivně rozvíjet, což také znamená, že má či chce mít některé procesy, které tam probíhají, pod svou kontrolou. Neznamená to ale, že by se cítilo být součástí tohoto regionu více než předtím.

Znalost místního jazyka je samozřejmě vždycky výhodou. Zároveň ale musí být doprovázena pochopením místních kulturních vzorců a politických procesů, což není samozřejmé. Jistá míra zkušenosti z regionu a empatie pro regionální kulturní vzorce samozřejmě během naší pracovní aklimatizace v jednotlivých zemích pomáhá, ale každá ta země je odlišná, jako jsou odlišné jednotlivé země v Evropě.

Za rozhovor děkují Jana Jenšíková a Daniel Libertin

Foto: archiv Velvyslanectví ČR v Ankaře, archiv Škoda Transportation a Shutterstock