Role Čechů v historii bulharského státu je významnáČesko zůstává i dnes inspirací

Představit Bulharsko v českém kontextu není zdaleka tak jednoduchá věc, jak by se na první pohled mohlo zdát. Většina z nás má tuto zemi spojenou s letní dovolenou na černomořském pobřeží, kam jsme jezdili ještě jako děti, a nutno říct, že tento způsob letní turistiky opět získává na oblibě. Ročně Bulharsko navštíví více než 200 tisíc českých turistů, díky čemuž Česko dlouhodobě patří mezi první desítku nejvýznamnějších bulharských partnerů v oblasti cestovního ruchu. Paradoxně však takto vysoký počet návštěvníků prakticky nemá žádný vliv na existenci dluhu, který my Češi vůči Bulharsku objektivně máme. Ptáte se, jaký?

Tímto pomyslným dluhem je absence širšího povědomí o tom, jak významnou roli Češi hráli při budování moderního bulharského státu. Rozvoj vzájemných kontaktů nastal prakticky okamžitě po osvobození území dnešního Bulharska zpod nadvlády Osmanské říše v roce 1878. Právě toto období přineslo prvotní příliv Čechů do země, kteří zde pomáhali znovuvytvořit základy státní správy, hospodářství a kulturního života moderního státu.

Výrazná česká stopa napříč obory

Jen namátkou, prvním bulharským ministrem školství byl český historik Konstantin Jireček. Řada historických staveb z přelomu 19. a 20. století v Sofii, Plovdivu a dalších městech nese rukopis českých architektů, jako byli Antonín Kolář, Josef Schnitter, Libor Bayer a mnozí další. Čeští odborníci stáli rovněž u zrodu řady průmyslových odvětví (notoricky známá je zde výroba piva, ale jednalo se také o stavebnictví, strojírenství, potravinářský průmysl apod.). Se zřejmou českou stopou se dále můžeme setkat v bulharském výtvarném umění i hudbě.

Významné kontakty přetrvávaly i v meziválečném období, kdy například československá společnost Aero otevřela v roce 1926 ve městě Kazanlak továrnu na výrobu letadel a leteckou školu, čímž položila základy tohoto průmyslového odvětví v Bulharsku.

Krátce po skončení druhé světové války se obě země dostaly do právě se formujícího východního bloku, což přispělo k rozvoji vzájemných ekonomických vztahů v rámci RVHP, z nichž část (energetika, hornictví) přetrvala i po rozpadu tohoto uskupení v roce 1991. Podobně jako v tehdejším Československu byl i v socialistickém Bulharsku upřednostňován rozvoj těžkého strojírenství, s důrazem na zbrojní výrobu. Určitý rozdíl však představovala místní specializace na výrobu elektroniky, zejména pak osobních počítačů. V dobách své největší slávy toto odvětví zaměstnávalo na 300 tisíc lidí a Bulharsko vyrábělo okolo 40 % veškeré počítačové techniky v rámci východního bloku.

Sympatie, která přetrvává

Exkurz do dějin česko-bulharských vztahů ovšem není zdaleka samoúčelný. Jejich historický kontext má praktické dopady i do současnosti. Velká část Bulharů si totiž význam Čechů v novodobých dějinách svého státu velice dobře uvědomuje a chová k nám sympatie. Informace, že přicházíte z Česka, tedy často může otevírat dveře či pozitivně ovlivnit chování k vám během obchodního setkání.

Text: Jan Jindřich

Foto: Shutterstock

Jan Jindřich, zástupce velvyslance, vedoucí politického a ekonomického úseku, Velvyslanectví ČR v Sofii