Tropické Filipíny: Z nemocného muže vycházející hvězdou

Kvalitní pracovní síla stejně jako spolehlivý zahraniční partner má v dnešní době pro české firmy téměř cenu zlata. Poptávka po mladých a vzdělaných pracovnících roste vzrůstajícím tempem společně s frustrací firem nad složitou byrokracií, které čelí v rámci náboru zahraničních pracovníků. Evropský trh je nasycený a firmy hledají nová neprobádaná odbytiště pro své služby a produkty daleko za hranicemi Evropy, kde naráží na často nepřekonatelné jazykové a kulturní rozdíly. Odpovědí na tyto frustrace může být přes sedm tisíc ostrovů v pacifickém oceánu – Filipíny. Tamní pracovní trh disponuje vzdělanou anglicky mluvící populací o průměru 23 let, jež z valné většiny vyznává křesťanskou víru. Už dobrá dvě desetiletí je nelze považovat za nemocného muže Asie, což bývala nevábná přezdívka ostrovního státu. Dnes je lze naopak klidně označit za vycházející hvězdu díky jejich robustnímu makroekonomickému růstu.

Nejvyšší růst HDP v jihovýchodní Asii

V posledních sedmi letech došlo k výraznému snížení zahraničního dluhu a meziroční ekonomický růst přes šest procent HDP je nejen nejvyšší v jihovýchodní Asii, ale jeden z největších na světě. Ve třetím čtvrtletí loňského roku HDP Filipín rostlo dokonce o 6,9 % a přiblížilo se 310 miliardám amerických dolarů, a to i přes slabou zahraniční poptávku a snížení zemědělské produkce způsobené extrémním suchem.

Ekonomický růst je veden především silnou domácí spotřebou, boomem v oblasti outsourcingu podnikových procesů (BPO), rapidním zvýšením výdajů na infrastrukturu a stabilním přílivem peněz téměř deseti milionů Filipínců, kteří pracují v zahraničí. Množstvím svých OFWs neboli overseas foreign workers se Filipíny řadí na bronzový stupínek z hlediska velikosti HDP ihned po Indonésii a Thajsku. Je však nutno upozornit, že jde sice o silný růst 5,4 % HDP na obyvatele, nicméně v tomto ukazateli se Filipíny s pouhými 3020 americkými dolary naopak řadí mezi nejchudší v rámci členských zemí ASEAN.

Míra inflace se ustálila na 3,5 % v posledním čtvrtletí loňského roku. Inflační růst je způsoben především cenovým nárůstem potravin a nealkoholických nápojů společně se stoupajícími cenami realit, služeb, dopravy, vzdělávání a menší mírou také cenou alkoholu, tabáku a služeb ve zdravotnictví. Od roku 2016 se země těší minimálnímu investičnímu ratingu tzv. velké trojky. Filipínské exportéry podporuje zvláštní pobídkový režim, který poskytuje úplné odstranění celních sazeb na dovoz více než dvou třetin vybraného filipínského zboží do EU.

V současné době tvoří DPH na Filipínách 12 % a daně z příjmu právnických osob jsou 30 % jak pro zahraniční, tak i rezidenční společnosti. U fyzických osob se jedná o 5 až 32 % zdanitelného příjmu. Počátkem letošního roku vstoupila v platnost daňová reforma, tzv. TRAIN (Tax Reform for Acceleration and Inclusion), která je prvním balíčkem z tzv. Comprehensive Tax Reform Program – CTRP.

Komplexní program daňové reformy patří k ekonomickým pilířům vlády prezidenta Duterta, jehož cílem je úprava nevyrovnaného daňového systému, který se má stát jednoduchým, spravedlivým, ale především efektivním. Hlavním důvodem reformy je zjednodušení a snížení daní z příjmů fyzických osob, které výrazně ulehčí nízkopříjmovým domácnostem. Tyto úpravy budou následně využity k vyrovnání růstu cen vyplývajících z úprav ve spotřebních daních. Paralelně by měl systém více zatížit vysokopříjmové segmenty filipínské společnosti. Vybrané finanční prostředky by měly být zpětně investovány především do projektů v oblasti infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb. V případě vyšší spotřební daně na slazené nápoje a paliva je hlavní argumentací nutnost státu zamezit negativním důsledkům konzumace cukrů společně s ochranou životního prostředí.

Build Build Build

Hospodářský růst a rostoucí filipínská populace neustále zvyšují tlak na současnou infrastrukturu, jež ve srovnání se sousedními zeměmi značně zaostává. Vláda prezidenta Duterta slíbila alokovat až sedm procent HDP na její budování, které hodlá realizovat svým stěžejním programem s výstižným názvem „Build Build Build“. Program zahrnuje celou škálu projektů, od modernizace letišť přes rozšíření kolejové dopravy po masivní výstavbu dálniční sítě.

České firmy by tedy měly na Filipíny pohlížet jako na modernizátora, který se chce přiblížit západním standardům, ekologickým a moderním řešením. Není pochyb, že české dopravní technologie mají nejen na Filipínách velice dobrou pověst. Manilu už dvě desetiletí let brázdí české tramvaje ČKD Tatra, které lze využít jako referenci pro projekty v kolejové a železniční dopravě, ale také například jako „icebreaker“ pro další dopravní řešení, jako jsou elektrické trakční motory nebo dopravní elektrotechnické celky.

V rámci těchto projektů je třeba si uvědomit specifika trhu, tedy nutnost spolupráce s některými z dominantních skupin ovládajících dceřiné společnosti schopné financovat, budovat, dodávat a provozovat infrastrukturní projekty napříč sektory. Zahraniční společnosti v odvětví dopravy se primárně podílejí na financování, poradenství nebo dodávání technologií a zařízení, zatímco domácí firmy se starají o stavbu a provoz.

Zemědělství hraje stále prim

Přes veškerý rozvoj země je to ale zemědělství, které je stále jedním z nejdůležitějších sektorů filipínské ekonomiky, kde generuje přibližně 10 % HDP a zaměstnává cca 25 % pracovní síly. V roce 2015 poskytl zemědělský sektor zaměstnání přibližně jedenácti milionům osob. Při průměrně pětičlenných filipínských rodinách lze odhadovat, že přímo či nepřímo je do tohoto sektoru zapojeno přibližně 56 milionů osob, což představuje více než polovinu celkové populace.

Vývoz zemědělských a potravinářských produktů z České republiky na Filipíny sice v poslední době poklesl, přesto celkový obrat přesáhl částku 65 milionů korun. Nejvýznamnější vývozní položkou jsou i nadále syrovátka a další výrobky z mléka, které tvoří přes 55 % zemědělského vývozu. Nicméně existuje značný potenciál dalších klíčových produktů, a to především mléčných výrobků, nápojů, pekařské a cukrářské výroby, rostlinných produktů a živočišných výrobků. Vzhledem k historicky dobré spolupráci se v současné době nabízí jako perspektivní také vývoz české zemědělské techniky a zpracovatelských technologií. Brandingovým produktem českého potravinářského exportu by se i na Filipínách mohlo stát české pivo, když se na tamní trh vůbec poprvé v historii před několika málo měsíci dostala piva jak z Plzně, tak z Českých Budějovic.

Rýsuje se zapojení do modernizace ozbrojených složek

I přesto, že Filipíny čelí řadě vnějších a především vnitřních bezpečnostních hrozeb (islamistické skupiny, maoističtí partyzáni, nevyřešené teritoriální spory v Jihočínském moři), tvoří současné výdaje na obranu pouze kolem jednoho procenta HDP. V regionu se v průměru jedná o dvojnásobek.

V květnu 2016 byl novým prezidentem zvolen Rodrigo Duterte, jenž se netají záměrem diverzifikovat dodávky výzbroje pro ozbrojené složky Filipín (AFP) také mimo rámec tradičního partnera, Spojených států. I proto 29. května 2017 náměstci Ministerstva obrany ČR Jakub Landovský a Ministerstva národní obrany Filipín Ricardo A. David v Praze podepsali meziministerskou dohodu o spolupráci v této oblasti. Jedná se o důležitou platformu pro účast českých firem na tendrech filipínského Ministerstva národní obrany, která dává tradičním českým exportérům unikátní šanci zapojit se do modernizace ozbrojených složek.

Šance v energetice i zdravotnictví

České firmy mají silnou pozici i v oblasti energetiky, a to především v rámci elektrotechnických celků, turbín a obnovitelných zdrojů. Energetika je další z priorit místní vlády a do sektoru směřují rozsáhlé státní investice. Stav jak infrastruktury, tak i výrobních kapacit přitom v současnosti není dobrý, což nahrává rostoucím cenám na trhu a akcentování místních vlád v rámci státní energetické politiky. Filipíny jsou zemí s jednou z nejvyšších cen elektrické energie a zásadním nedostatkem v oblasti instalace nových zdrojů. Budování nových elektráren více než pokulhává v porovnání s celkovým růstem země a její ekonomiky a stávající zařízení se blíží ke konci životnosti. V zemi přitom také stoupá environmentální povědomí a zájem o zelené zdroje energie. Od roku 2008 platí zákon o obnovitelných zdrojích (Renewable Energy Law) zvýhodňující projekty obnovitelné energie formou „feed in“ tarifů, nižší spotřební daně a bezcelního dovozu technologií na stavbu infrastruktury pro obnovitelné zdroje. V posledních dvou letech došlo k instalaci více než 1000 MW kapacity z obnovitelných zdrojů. Zároveň jsou nadále budovány elektrárny na pevná paliva, kde má uhlí stále největší podíl na trhu.

Stejně tak mají české firmy šanci ve zdravotnictví, v němž téměř sto procent zařízení a přístrojového vybavení pochází z dovozu a místní produkce se spíše omezuje na jednorázové produkty, jako jsou jehly či gumové rukavice. Filipínské zdravotnictví odráží pozitivní ekonomický a demografický růst, kdy rostoucí kvalita života vyžaduje lepší úroveň péče. Mnohé společnosti objevují sektor zdravotnictví a spolupracují se zahraničními firmami na budování soukromých zdravotnických zařízení i přesto, že se jedná o cenově citlivý trh s nelehkými registračními procesy jednotlivých produktů.

Realitní boom, který mění filipínská města v moderní asijské metropole, vzbudil zájem o kvalitní české sklo a zvyšující se turistický ruch také o individuální instalace jak pro hotely a kasina, tak i rezidenční projekty. České světelné instalace patří k absolutní světové špičce, což si začíná uvědomovat stále více filipínských developerů a architektů, kteří hledají exkluzivní zboží.

Není to moc daleko?

Cesta na Filipíny bezpochyby patří k těm delším a časově náročným letům. Existuje také celá řada argumentů stavějících zemi do negativního světla oproti konkurenci v rámci ASEAN. Ať už je to restrikce ve formě omezení zahraničního vlastnictví na domácím trhu nebo absolutní upřednostňování místních subjektů ve veřejných zakázkách, které tradičně patří k procesně nejsložitějším. Nepřehledná legislativa při registraci potravin nebo omezení maloobchodu patří k častým tématům diskuzí evropských obchodních diplomatů, kteří chtějí přispět k dalšímu otevírání filipínského trhu. Velké zdejší infrastrukturní projekty se mohou zdát často jako nedosažitelné, i vzhledem k regionálnímu konceptu rozvojové pomoci, který je de facto napojen na přímou finanční podporu japonských, korejských nebo čínských firem. Nelze také opomenout časový posun, teritoriální roztříštěnost či složité cestování mezi jednotlivými městy.

V případě skutečného zájmu o toto teritorium je třeba vzít výše zmíněné skutečnosti v potaz, akceptovat je a především se obrnit trpělivostí vůči filipínské mentalitě, pro kterou čas není to hlavní. Poté lze na tento ostrovní stát nahlížet reálnou a pozitivní optikou jako na mezinárodně integrovanou zemi s celou řadou dohod o volném obchodu, včetně dohody o hospodářské spolupráci mezi Českou republikou a Filipínami, a zároveň obrovský trh hnaný rostoucí spotřebou ve stabilním makroekonomickém prostředí.

Na Filipínách se běžně domluvíte anglicky a evropské výrobky budou vždy představovat kvalitní alternativu dovozu z regionálních mocností. Filipínské společnosti tradičně spolupracují s evropskými firmami formou subdodávek a není nereálné uspět s technologiemi pro velké projekty. Zájem o teritorium je však nutno podpořit častými návštěvami, nikoliv pouhou e-mailovou korespondencí. Poté lze navázat skutečně kvalitní obchodní kontakty založené na vzájemné důvěře.

V tomto ohledu vřele doporučuji spolupráci s českým zastupitelským úřadem v Manile, jenž prostřednictvím obchodního úseku podporuje české firmy v rámci svých kompetencí a často zajišťuje propagace českých výrobků v médiích, na seminářích a přednáškách. Skutečnost, že v Manile lze ochutnat dva druhy pravého českého piva přímo z českého skla, dokazuje, že Filipíny mohou být naším kvalitním obchodním partnerem.

Text: Benjamin Žiga

Foto: Shutterstock