10 000 000 000 korunTolik jsme vloni exportovali každý den

Česká republika vyvezla v roce 2015 zboží za 3,9 bilionu korun, tedy o 7,2 % více než rok předtím. To jasně potvrzuje, jak mimořádně se naší zemi dařilo. Jen pro představu: denní vývoz včetně svátků, nedělí a dnů volna dosahoval v průměru 10,6 miliardy korun (9,9 mld. v roce 2014).

Co nám hrálo do karet

Vedle dovedností a kompetencí českých firem ovlivňoval obchodní prostředí pokles ceny ropy, stabilní a zejména pro „čisté“ exportéry výhodný kurz koruny, oživení objednávek ze stále dominantnějšího trhu Evropské unie, úspěchy v řadě rozvojových zemí, ale i států Severní Ameriky. Zda platí pochvalné soudy o zlepšení kvality služeb ekonomické diplomacie, nechť ohodnotí jejich uživatelé.

V první patnáctce hlavních trhů českého zahraničního obchodu najdeme některá překvapení. Tím není skutečnost, že Německo, Slovensko a Polsko jsou v první trojici obratu našeho obchodu. Stojí za zaznamenání, že čtvrté místo zaujímá již Čína, avšak díky obrovskému objemu dovozu (465 mld. korun za rok 2015), který je více než desetkrát vyšší než český vývoz. Toho na tento obrovský trh směřuje méně, než kolik činí náš vývoz do Rumunska, a je poloviční oproti vývozu do USA.

Obchod s EU v roce 2015 opět povyskočil, tentokrát o 8,6 %, a dosáhl 83,3 % všeho, co od nás směřuje do světa. O více než 10 procent se za jediný rok zvýšil náš vývoz na Slovensko, do Velké Británie, Maďarska, Rumunska a vůbec nejvíce (o více než 44 procent) do Irska. Ukazuje to, že země vnitřního trhu EU jsou významné vzhledem k nízkým transakčním nákladům, bonitní z hlediska koupěschopnosti a často přestupní stanicí do globálně působících společností, které výrobky, či spíše polotovary a subdodávky, reexportují dále do světa.

Pouštíme se víc na vzdálené trhy

Celkový vývoz ČR vzrostl v roce 2015 o 260 mld. Kč, což odpovídá růstu vývozu do zemí EU. Z tohoto pohledu bychom mohli říct, že jinde ve světě se nám tolik nedařilo, ale opak je pravdou. Růst vývozu do řady států kompenzoval propad vývozů do Ruska, na Ukrajinu či do stagnující Brazílie. Jen do rozvojových zemí (bez Brazílie) vzrostl export o téměř 18 mld. Kč, do USA o téměř 11 mld. Kč, či o 3,5 mld. Kč do Izraele. Je to o to cennější, že při vstupu na tyto trhy exportéři často musí překonat větší vzdálenost, komplikované necelní překážky, všelijaká omezení spojená například s ochranou domácího trhu, kurzu měn a obvykle velmi ostrou konkurencí.

Vezměme si například Brazílii, zemi s dvousetmilionovým trhem, která zažívala ještě před deseti lety obrovský hospodářský boom a prudký rozmach střední třídy s ohromnou poptávkou. Dnes prochází vleklou a hlubokou politickou a ekonomickou krizí, propad kurzu měny jí zdražil dovozy a místo liberalizace obchodu podporuje protekcionismus. I proto ji před pár lety z hlediska našich vývozů předběhlo Mexiko, kam jsme v roce 2015 exportovali třikrát více. Příležitosti se zkrátka v čase přelévají, a je jedním z úkolů naší diplomacie snažit se včas a srozumitelně vysvětlit, co se v zemích, kde působíme, vlastně děje.

Ekonomická diplomacie je na začátku dlouhé cesty

Výsledky českého vývozu naznačují, že může dobře přispět k růstu hospodářství, zaměstnanosti i prosperity firem a státu. To, co se dosud udělalo ze strany ekonomické diplomacie, je však pár prvních kroků a kreací na dlouhé cestě.

„Neočekávejme, že orel průmyslového exportu se rozletí, když mu neotevřeme dveře klece, do níž jsme ho posadili,“ napsal v knize Za obchodem kolem světa Jan Antonín Baťa. Jinde zase vypočítává důvody, proč se bojíme jít obchodovat do světa – neochota učit se jazyk domorodců, vlastní pohodlnost lidí, kterým končí svět v Kročehlavech.

Zlepšovat služby státu vyžaduje kvalitní řízení, koncentrování lidských i finančních zdrojů a jednoduché postupy ochotných a schopných profesionálů. Lidí, kteří netopí svůj život v „pěně dní“, neboť jsou plni nadějí a činů. A kteří se, stejně jako J. A. Baťa, budou inspirovat slovy portugalského básníka Fernanda Pessoy: „Žít není třeba, nutné je tvořit!“